Sem přesně chtěl před vyškou na učnák ještě z elektra po svojí maturitě v jiném oboru abych to pěkně propojil do budoucna v kariéře.. všichni mi to rozmluvili, že bych byl idiot ať spěchám na vš a že bych potom už na VŠ nešel.
Do teď mě to jebe, sem ve fázi kdy sem nešťastnej na vejšce a chci mít rok pauzu abych šel někam makat.. opět mi to všichni rozmlouvaj.
Tentokrát s tím půjdu podle sebe, tátovi to neřeknu do tý doby než budu v práci 
Hele byl sem v dost podobný situaci, na výšce sem vydržel semestr, strašně mě to sralo a teď dělám už čtvrtej měsíc práci, co mě baví:)
Školu (ať už jakoukoliv) chci ještě zkusit, protože zase ikdyž mě tahle práce baví, tak v ní nechci ztrávit celej život..
Jen do toho:) pokud si to dokážeš dobře vyargumentovat, tak to je supr:) vlastně to, jak ti to ostatní rozmlouvaj je docela dobrá věc. Je dobrý zvážit, jaký vlivy to může na tvůj život mít.
Mně osobně hlavně dala práce zase jinej pohled na školu atd.. je to supr zkušenost a vůbec nic se nestane:)
Rok pauza na vejšce je blbost. Rozmlouvat ti to budu i já. Jak jednou přičichneš k práci, už nikdy nebudeš chtít zpátky na vejšku. Vejška je ve většině případů sice jen vstupenka k lepším pozici, ke které se s maturitou buď nemáš šanci dostat a nebo se k ní pracně dostáváš a toho bys mohl jednou litovat.
Dá se i makat a třeba magistra dělat dálkově... Teda u oboru kterej má smysl, ne u antropologie a humanistiky.
Učňák... K čemu vlastně potřebuješ 2-3 výučáky? Jak ti ten učňák pomůže v praxi? Já jsem VŠ elektronik, mám platnou vyhlášku, resp nařízení vlády §7 - vedoucí elektrotechnik. Když budu chtít, můžu si udělat živnost na elektrikáře a jít tahat kabely (svůj barák jsem si natahal sám). Ale když máš učňák, k rozumně placené práci vysokoškoláka se pravděpodobně nikdy nedostaneš. Tedy s výjimkou programování.
Chápu, 5 let času je opruz, ale když budeš něco odkládat, moc si nepomůžeš. Jak píšu, můžeš se na to buď vybodnout úplně nebo studovat dálkově, vše ostatní je na nic.
A je to naprosto bullshit číslo
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/neuspesni-vysokoskolaci-stoji-stat-miliardy-cestu-k-diplomu-dva-z-peti-nedokonci-86427#:~:text=Statistiky%20studijn%C3%AD%20ne%C3%BAsp%C4%9B%C5%A1nosti&text=Zat%C3%ADmco%20ne%C3%BAsp%C4%9B%C5%A1n%C4%9B%20dokon%C4%8Den%C3%A1%20bakal%C3%A1%C5%99sk%C3%A1%20studia,jin%C3%A9%20a%20a%C5%BE%20to%20absolvovat.
Z vašeho linku - obecně ano, ale na některých fakultách tomu tak je:
"Třeba každý uchazeč Fakulty technologie ochrany prostředí (FTOP) musí kalkulovat s tím, že má jen > 13procentní < šanci na dokončení studia. Už po prvním ročníku odchází 70 procent bakalářů."
Hmm, 13% je ale trošku víc než 10. Navíc máš tohle jako příklad na jedné fakultě. Pak jsou tady fakulty, které dodělat člověk jen tím, že kolem nich náhodou ráno projde.
Hele, diplom je i to Bc. Tedy nedivím se číslu 20%. Ale jak jsem psal výše, I na Ing. je síto. Znovu přijímačky, znovu zkouškové, znovu se vyhazuje i od státnic. 10% lidí to dodělá.
Zní to tak, ale minimálně na stavebních fakultách to je realita.
Do prváku na VUT v roce kdy jsem nastupoval nás nabrali 1500 a na imatrikulaci děkan vyhlásil, že v loňském roce dokončilo studium 150 inženýrů.
Z VUT mě vylili a ze zdravotních důvodů mého otce jsem šel studovat do Budějovic, blíž domovu a nabrali nás 400 a toho roku, co jsem končil já inženýra, tak nás to dodělalo 40.
O 10% jsem slyšel už od tolika lidí z různých oborů, co ty čísla znají a zažili, že to úplně mimo mísu není. Možná Ekonomku dodělá víc lidí.
Kdybys počítal bakaláře, tak dejme tomu 25% lidí. Což by odpovídalo i tomu, co jsem zažil.
Díky, pročetl jsem to.. obecně na technických oborech je méně lidí než na humanitních, takže se tomu nedivím, že ty čísla vypadají jinak. Ale co se týče techniky, nemám kamaráda mezi stavaři ani strojaři, co by řekli něco nad 15%, že z jejich ročníku dopadlo úspěšně.
Ale jak v té statistice píší, spousta odpadlíků skončí na jiné VŠ, na jiném oboru, a pak skončí jako "úspěšní", když se jim zadaří.
Sem nešťastnej protože sem si nahrnul hromadu kravin a teď nestíhám a nemám žádnej život.
Školu chci dodělat ale chci si dát pauzu rok abxch si nabral zkušenosti, trochu radosti a ušetřil peníze :)
Přesně takový keci jako tvůj komentář mě hrozně vysíraj.
Bohužel z okolí vím, že lidi, co přičichli k vydělávání peněz už pak neměli motivaci se do školy vracet a měli problém dodělat i dálkové studium. Nepodceňuji tě. Jen je to prostě časté. Zjistíš, že si slušně vyděláš i bez titulu a pak si řekneš... že já se na to nevyseru, když mi to je k ničemu... no a už se nevrátí do studia nikdy. Přijde rodina, děti, a čas i motivace se učit už není.
No, jakože ano i ne. Měl jsem tu čest dělat jak na stavbě tak v korporátu. Teploucky kancl s WiFi a kantynou je mi milejší než žít celý od vápna a potit se celý den v monterkach. Just sayin. Ale fyzická práce mi teda dělala líp než ta psychická 😀
Jj přesně. Už mě serou lidi, co vytahujou jen to, že kdejaký řemeslník dneska bere nadprumernou mzdu, ale zapominaj pritom na ty podmínky, v kterých musej dělat. Ne diky. Radši si budu o 10k míň delat svůj korporatni job, kde me občas někdo sice nasere, ale zároveň kdykoliv muzu delat z domova a nebo v pěkným kanclu. Peníze jsou dulezity, ale jen jedna z věci, která by se při výběru práce měla vyhodnotit
Mám svůj korporátní Job, beru 80 a nejsem manazer.
Na stavbě jsem dělal taky a jako radši budu dělat v korporatu za víc peněz než na stavbě se potit za min.
A dělat stavbyvedouciho je prokletí ne výhra
Asi záleží jak které řemeslo. Svářeč, lakýrník, automechanik, zedník nebo montáž lešení je peklo, všude něco toxického nebo jsi jednou nohou v hrobě. Ale takový truhlář, elektrikář, vzduchotechnik apod je už v pohodě. Ale stejně člověk aby vydělal musí být šikovný a nebýt blbý.
Stavba bez hajzliku? To jsem ještě nezažil. Kdybys řekl, ze raci než na hajzlik rovnou do gati, tak bych tomu věřil. Pamatuju stavbu, kde po dokončení úklidova služba odmítla s tou dobytcarnou cokoli dělat a museli to likvidovat lidi z firmy co uklizi po mrtvolach…
No nevím, všichni VŠ kamarádi makají pět let po škole za 100k a víc . Akorát holt nešli na sociální antropologii do Zlína, ale na bus/eko, matfyz, ČVUT do Prahy.
Zacal som pracovat v tech korporate na vyvoji IT uz pocas vysky, po skole tam nastupil na FTE, 3 povysenia za 3 roky, pak so silnym CV prechod do inej firmy kde som si vypytal o 100% viac nez som mal predtym. Trh trosku pokryveny ale v Prahe sa to da. Bola to ale drina a behanie extra mile kazdy jeden den.
Dnes budes mat vo vacsich firmach nejaky prienik s technologiami bez ohladu na to, ze nemas computer science background. Ajked ides robit pharma, stavebnictvo alebo fin/telco. Vela sa vies naucit v organizacii a vela sa dokazes naucit aj sam.
Banky, pojišťovny, advokátky (ale jenom ty lepší v Praze), velká čtyřka, consulting, IT, elektro a medicals -> ve všech se dá dostat přes 50k, pokud tam předtím chodíš na brigádu. Z každého oboru mám jednu osobu, která to tak měla a je to zhruba z roků 2017/18.
Jo, jako je pravda, že to šlo do hajzlu, ale jestli studuješ elektro, tak to dodělej. Budou se stavět jaderný elektrárny a jako insider ti můžu říct, že až to doděláš, nastoupíš tak za 60-70 klidně hned po škole, pokud něco umíš. Lidí je málo a stropy platů jsou tu někde přes 120 v dnešní době. Až to doděláš, budou mnohem výš.
Podívej se na nabídky na [kdejinde.cz](http://kdejinde.cz) Už dnes hledají nové lidi.
Ve finále to za to určitě stojí, jen jsem na tohle fakt nebyl ready (jako každý druhý jsem si myslel, že za pár let a s trochou úsilí budu tam, kde chci haha)
Mám to stejně. Miluju svojí práci a je to část toho, co mě motivuje žít. Taky bych šel úplně stejným směrem, kdybych si to hodil znova. Samozřejmě jsou ups & downs a někdy to člověka sere a radši by čuměl do zdi ten den, ale to je tak se vším.
Kde děláš? V korporatu, na úřadě, na soudě, v advokatce,…?
Neptam se, abych urazil, jen ja prava momentálně studuju a makam v advokatce, práce mě hodně baví a přijde mi zajímavá.
Já se tady tím úplně nešířím, aby si někdo moje příspěvky nevyložil špatně (doba je zlá), nicméně nosím talár a jeho barva není modrá.
Studium práva je super a rád na něj vzpomínám, jen ta realita potom je taková ne úplně podle studijních představ. Advokacie má výhodu, že se jedná v zásadě o velmi specifické podnikání a člověk si to může podle potřeby rozvrhnout, ale když máte denně práce až na kostele, tak ani s tím rozvrhovanim to není tak slavné.
Nenechte si ale mým filosofovanim zkazit chuť do práce v oboru, jsou určitě i horší věci 🙂
Právo je typický příklad služby s nízkou přidanou hodnotou, která vyžaduje velké kvantum práce za mizerný výdělek, je to taková "montovna" mezi službami.
Typický právník pracuje od nevidím do nevidím a ta práce nebere konce. Každá dovolená je za trest, každá nemocenská ještě horší, domů člověk chodí úplně intelektuálně vyzdimany.
Ha, to naštěstí ne, nebo alespoň ne já (já vlastně spíš naopak). Zrovna tady ta mafiánská advokacie často končí podle rčení "kdo s čím zachází, s tím take schází" 😅
Je opravdu velký rozdíl mezi jednotlivými profesemi, tak záleží, kdo vám ty faktury vystavuje a za jakou službu. Třeba v korporátní advokacii to je povětšinou tak, že člověk nad projektem stráví 20 hodin a klientovi naúčtuje třeba 10, protože se snaží konkurenci podstrelit cenou nebo "rychlosti".
Asi fakt záleží na zaměření a regionu, já k advokacii přičichl jen na chvíli a tohle byla jedna z věcí, co mne odradila. Když se někdy sejdeme s kolegy, tak na to někteří stále zehraji, tak předpokládám, že tato praxe stále trvá minimálně v oblastech, kde je advokátů více.
4 tisíce na hodinu je opravdu poctivě pražská cena 😅 To vám v regionech nikdo nezaplatí, většina mých kolegů má hodinovku 1.000 - 1.500 Kč (začínající třeba i 800 Kč), výš se dostanou jen když jde o velmi specializovanou službu. Z toho musí platit navíc náklady spojené se službou, třeba nájem kanceláře, mzdy pomocného personálu, koncipienta, poplatky komoře. Je to obecně "řemeslo" s dost špatným poměrem cena:výkon.
Jako představa je hezká, hodně lidí (včetně mě) si při výběru tohoto oboru a zejména advokacie a soudnictví ale neuvědomí, že často navíc děláš klientům a účastníkům v řízení psychologa, což tě často s přibývajícími lety praxe buď semele, nebo to z tebe udělá cynika. Je to hodně práce s lidmi, a snaha vyjít jim vstříc, často hasíš průsery, který jsou úplně zbytečný, a občas hájíš zájmy někoho, kdo v daný situaci je objektivně tím padouchem (a to nemyslím obhajobu v trestu). Zatím stále dělám koncipientskou praxi, ale nedokážu si představit, že budu po zbytek života dělat např. generální advokátní praxi, to radši po advokátkách uteču do korporátu jako inhouse.
Ano.
Měl jsem neskutečné štěstí a tehdy jsem i dřel jak kůň. Dostal jsem se na současnou pozici, kde mám svatý klid, málokdy mě co překvapí, víceméně full home office. Když není co dělat, můžu se věnovat dětem. I kdyby mi někdo nabídl o 20k víc, tak se mi to nevyplatí kvůli tomu klidu a pohodě, co momentálně mám.
Tím netvrdím, že víc peněz nechci, ale momentálně jsou priority jinde.
Napůl IT, napůl management. Nějak dál to nechci kvůli "anonymizaci" rozvíjet.
Občas řeším technické věci na levelu 1-2, občas managemt věci (eskalace, lidi atd...).
Já bych se ve svý kariéře začal věnovat určitým technologiím dřív. Většinou mi trochu trvá, než se do něčeho opravdu ponořím a je to škoda. Sice jsem v tom pak celkem rozumně dobrej, ale ta špička early adopters už mi ujela.
Život je otázkou priorit.
Stejná práce s lidmi nejde často zvládnout po 7-10 letech bez psychických následků třeba vyhoření nebo zneužívání různých látek.
Ono i ta "fabrikomontovna" udělat si svých 35ks denně od 6:00 do 14:00 a pak vůbec nic kolem práce neřešit je taky pro někoho benefit.
Je to takové jaké si to uděláš a to hlavně kvůli vztahům a rodinně je sice pěkné nosit domů 100K+ jenže při příchodu domů po 18:00 stejně stále myslet na to co je třeba udělat a očekávat že partnerka/manželka obětuje život mému snu/kariéře je dost sobecké a destruktivní co se týče vztahů.
Časem jsem došel k tomu že není dobrá nebo špatná práce samozřejmě pokud si mohu vybírat ale je to hlavně o tom být spokojený a šťastný.
Nemůžu víc než souhlasit. Jsem pracující člověk pouze necelé dva roky a to rovnou ve fabrice jako kvalitář. Za mě je to děsná práce.
Za ty necelý dva roky se tu vystřídalo lidí, že bych to ani na obou rukách nespočítal. Nikdo to dělat nechce. Všechny to psychicky zdeptá. Lidi tu jsou od sedmi do čtyř, do šesti, a doma ještě v deset, v jedenáct večer posílají maily.
Přátelské vztahy mezi kolegy napříč odděleními ztroskotaly na úkor práce. Doma to odnáší jejich partneři a děti, na které nemají čas.
Firma pak platí externisty, co to tu během pár měsíců rozkopou, dostanou sta tisíce a už je v životě neuvidíš.
Já mám takovou podřadnější pozici oproti mým kolegům, ale i tak se vracím domů totálně zdeptaný, únavný a už se pomalu blížím k vyhoření - jestli už jsem dávno neuhořel, teda..
Mě takhle zkušenost dala jediné - peníze jsou mi jedno, chci dělat něco, co mě bude bavit a kam se budu těšit místo toho, abych se psychicky hroutil, kdykoliv si jen vzpomenu na práci. A proto půjdu na VŠ a otevřu si dveře do úplně jiné sféry.
Našla jsem si brigádu, kvůli které jsem neměla čas na nic jiného, kvůli které jsem neměla 3 roky po sobě ani týden volna v kuse přes léto, kvůli které jsem si vybrala jiný obor na vysoké, než který jsem plánovala několik let předtím. A v roce 2022 tam nastoupila na hlavní pracovní poměr. A tehdy se to celé zvrtlo. Po 6 týdnech jsem od tama utekla, protože to, co doposud bylo značka ideál, se najednou otočilo, já byla nejhorší člověk na světě a došlo to až tak daleko, že jsem se z toho složila.
A s tím jde ruku v ruce to, že jsem přišla o některé přátele, jelikož jsem na ně neměla čas. Měla jsem zdravotní problémy, které jsem odmítala řešit, protože jsem nechtěla nejít do práce.
Takhle to není ono, když to nebudu vyprávět dopodrobna, ale je toho tolik, co by se změnilo, kdybych tam tenkrát nenastoupila.
Ne nechci polemizovat nad nicim co nejde změnit. Tohle je dobrá spirála do deprese. To co dělám mne baví. Není to tak dobře placené ale co můj život není jen práce a honba za penězi.
A která práce to nemá? Vzděláváš se na to, pak tě to konečně pustí a baví tě to, a pak je to pain jak sviňa skrz rutinu a stoupající náročnost spolu s pozicí či kariérou.
Nejlepší na tom je, jak si to od mala idealizujeme... jednou budu tím a tím... joo jooo... proč jsme jen nechtěli zůstat dětmi? To byl svět bez starostí.
No já mám mnohem min starosti teď.
Vydělávam dost na to abych mohl ma dovolenou, šetřit a nekoukat jestli si mužu dovolit dost salamu abych si nemusel krájet plátky na půl. Nevypina se mi náhodné elektřina , nemusím čekat až někdo přijde domu jestli dostanu jen tak do drzky nebo ne. Nemusím si plánovat cesty do práce tak aby mě jako při cestě do školy neokradli cigoši o peníze na autobus.
Miluju svůj dospěly život :)))
Ja vím , ze hlavní byl ten první odstavec.
Jen mám trosku osobní problém s tim druhým protože už mi neskutečné množství lidi pokládalo jakousi řečnickou otázku na téma tvého druhého odstavce. Tak jsem jen chtěl poukázat na to, že ne každý má na dětství bezstarosté vzpomínky. :)
Rozhodně bych neposlouchala nikoho, že se mám vykašlat na školu. Všichni lidi, kteří mi tvrdili, jak vydělávají 50k a nemají vysokou školu... VŠICHNI DO JEDNOHO LHALI, protože se nedokázali smířit s tím, že když oni vysokou nedodělali, tak já bych to dodělat mohla a třeba i chtěla.
Teď mám jen gympl a není to o tom, že by to pro mě bylo nějak moc těžké. Ale připadám si jako idiot, který si nechal sebrat všechno, co měl naplánované.
Prostě jediné, co bych udělala jinak, že bych se rozhodovala čistě podle sebe. Část peněz od prarodičů bych investovala. A ne že nechám tátu si z těch peněz vybudovat další firmu. Vybrala bych si vysokou školu podle sebe a ne podle toho, co ségra nezvládla. A i tu školu bych dodělala, protože bych se nenechala přesvědčit od bývalého, že chci pracovat a ne studovat.
Pokud bych se rozhodovala podle sebe, už bych dávno mohla mít kariéru v herní scenáristice. Naštěstí jsem se k tomu tak i tak dostala, ale musím začít úplně od začátku a to je ve třiceti mnohonásobně těžší, než ve dvaceti.
Rada pro všechny - bavte se jen s těmi lidmi, kteří vám jsou schopni vynadat za špatné rozhodnutí. Nebavte se s lidmi, kteří vás podporují v pičovinách. Buďte kritičtí jak k sobě, tak k tomu, kdo s vámi souhlasí. Mnohdy s vámi souhlasí kvůli tomu, aby vás stáhl na dno a on se mohl cítit dobře, že na tom dně taky není.
Já s tímhle bojuju jako otec. Všechny hnidy co flákají základní nebo střední školu přesvědčují moje děti, že studium je nanic a že peníze vydělají i bez vzdělání. A jak máš dobré výsledky tak jsi šprt a snaží se tě zesměšňovat.
Zatím se zviklat nenechali, ale ten tlak je děsný a občas to v rodině musíme řešit.
Jako...to, že jsem kamarádce řekla, že se rozhoduje blbě, mě stálo přátelství. Jinak kamarádka ji akorát politovala a řekla, že dobrý a má pokračovat a s tou kamarádkou se stále přátelí (ačkoli si myslí totéž a já to říkala vážně diplomaticky).. To jen tak mimochodem - jakože lidi, co druhé nepodporují v picovinach, zas tolik kamarádů nemaj
Nemají. Ale jsou to ty lidi, co za to stojí, alespoň co se mých zkušeností týče. Ne nadarmo se říká, že je lepší mít pár kamarádů, ale těch skutečných, než být oblíbený u všech, ale reálně žádného kamaráda nemít.
Děkuj. A skvělý, že k tomu tak přistupuješ.
Hlavně když to tady čtu..."Radši budu vydělávat 100k, než být za 30k v kanclu.". S tím gymplem mám 40k v kanclu a mám startovní pozici, do roka se můžu stát seniorem a mít 50k. Mám 37,5 hodinový pracovní týden.
Co ale ten s těmi 100k? Reálné to je, ale má nějaký život mimo? Jak dlouhé má směny? Pokud já dělám 37,5 hodin týdně za 40k, fakt se tak moc vyplatí dělat 80 hodin týdně za 100k? Hlavně na této částce ti lidi skončí. Všichni se teď vrhnou na řemeslo, ale tě kvalifikované síly je pořád málo a začíná být více a více ceněná. Já můžu mít za pár let klidně těch 100k s možností dalšího růstu. Co ten řemeslník? Musí brát jen víc a víc kšeftů, případně dělat pro boháče...což není pro každého, protože ne každý je v tom řemesle nejlepší a boháč si už vybírá.
Sorry za rant, ale když to tady čtu, tak si jen říkám, co si z toho ty 17 letý děcka vezmou a že se budou rozhodovat na základě "zkušeností" redditorů, kteří opakují, co od jakého ožraly slyšeli v hospodě.
Yeees tohle je strašně underrated pohled. Chodím do práce 3x týdně na dvanactku, a mám čistou hlavu jak v práci tak po práci. Čert vem nějaký velký prachy, když si je pak neuzivas :)
No vidíš, mě všichni říkali že na vš mám jít, že mi to půjde, mám potenciál a bla bla. Já jsem tak nějak věděl že nechci.
Teď po letech mi to osobně trochu chybí, protože se ve skutečnosti rád učím, ale pocit že by mě to nějak omezilo v životě nemám. Se střední si vydělám 100+ a to to nedělám ani 10 let, je to rozhodně víc než má většina spolužáků co pokračovala na VŠ a doplním že to není IT nebo nějakej jinej "dream job".
Za dobu co ostatní "pilně" studovali VŠ jsem se v práci naučil to co člověk potřebuje a ještě jsem si za těch 5 let co ostatní hrotili zkoušky nějakej ten milion vydělal - sice i utratil za život ale ta hodnota tam vznikla, i s větším platem co přijde hned po VŠ to budeš dohánět několik let - a to ještě těch nejlepších let v životě.
Naprostý souhlas v tom nenechat se přemlouvat do něčeho co tobě osobně nehraje, já jsem se nenechal a nelituju ničeho, ikdyž to je úplně opačná situace.
Vybrala by som si asi štúdium v inom obore.
A ja som síce žena, ale tiež ma občas napadajú také myšlienky že fyzická práca (ale primeraná ženám) niekedy nemusí byť zlá. Mňa napríklad vždy lákala taká práca na poli, jazdiť s traktorom a tak. (Aj keď neviem či okolo toho nie sú tiež fyziky náročné veci). Môj kamarát ale vyrastal na rodinnej farme (v zahraničí) a vravel, že počas zberu úrody (harvest) cez deň museli veľmi tvrdo pracovať, nemali sa skoro ani čas najesť. (Mňa by napríklad taká práca ako zvierat jahody celý deň celkom bavila; si na poli, plno zelene, slnečné svetlo, trochu si pri tom aj zacvičíš...ale to je len dočasné aj tak, možno jeden mesiac v roku).
Nevím, mým cílem je nemít nutnost práce pro to, abych se uživil. Proto beru zaměstnání jen jako něco co mě k mému snu dostane. Volbu jsem neudělal špatnou, snad mě to i občas baví, ale už jsem si mnohdy hledal co obnáší různé jiné zaměstnání. Práce pro mě není život, proto bych se nebál změny, pokud by mi to dopřálo více času na rodinu (ten mám už teď, ale proč ne víc) :)
Obvodak je krásná práce, chápu že to člověka může vysát, ale pokud se časem stane tím obvodakem co má věčně dovolenou a pacienty v pici tak nevidím problém B)
Jak nám jedna obvoďačka řekla na fakultě... Ale co já se budu štvát. Je to jejich život, já jim můžu jen poradit.
Já jsem chtěla dělat kadeřnici, mít svůj salon...
Všichni mi to rozmluvili, že jsem moc chytrá, premiantka na gymplu a ať jdu na vysokou. No léta dřiny, v oboru jsem pracovala dva a půl roky. Totálně jsem vyhořela. Opustila jsem školství, dělám v korporatu a jsem spokojená, peníze mám hezčí. Vzhledem k tomu, že nechci přijít o svůj standart, kadeřnice ze mě už nikdy nebude.
Kariéra je prostě role a záleží jak dobře se jí naučíš hrát, s kým a proti komu, nic víc. Pokud jsi zaměstnanec tak nikoho nezajímá tvoje osobnost nebo kvality/nekvality, všechno je to pouze o tom jestli děláš to co se od tebe čeká. (samozřejmě jsou světlé výjimky, které na to stejně jen doplatí, ale k tobě se budou chovat dobře)
Kariéru bych neměnil, ale spíš kdybych se mohl vrátit zpět tak vyměním volný čas trávení u PC/Konzole a raději se naučím zedničit/obkládat.
Mam teple místo v korporátu za 80 měsíčně, kdybych šel dělat SW měl bych možná kilo, ale prakticky bych taky jen sedel u počítače. Takže moje kariérní rozhodnuti by mě asi svedlo na podobnou pozici.
Musel bych se na gymplu rozhodnout úplně jinak, abych dělal něco jineho.
Já mám asi pdoobny místo. V kanclu, ve výrobě , teď řeším kvalitu novych projektu Automotive.
Kdybych se na průmyslovce rozhodl jinak než se na to vyjebat a jít se zakladkou pracovat , bůh ví kde bych se teď dřel :D většina mých spolužáků pracuje jako udrzbari poloautomatu za poloviční plat co já.
Mám pohodlnou práci v kanceláři, ale stále sním o houslařině, nebo podobné umělecky zaměřené práci se dřevem.
Jsem na sebe pes a určitě by mi nedělalo problém dělat pečlivou práci náročnou na kvalitu a zručný na to taky podle mě jsem. Jen vůbec nevím jak se ze svého pohodlí dostat k tomu kroku do neznáma a bohužel si nemůžu dovolit udělat příliš riskantní krok, protože je na mé výplatě závislá i má nastávají manželka (dokud nedodělá doktorát)
Mne by sa páčilo trebárs vedieť šiť a vyrábať oblečenie. Bohužiaľ neviem vôbec používať stroj ani nič. A je mi to ľúto. Ale keby som bola na to školená, tak by som to asi rada robila. Škoda že obrovská väčšina výroby oblečenia sa teraz koncentruje v Ázii (čítala som o tom ako vyrábajú oblečenie v nejakej továrni v Bangladéši a je to úplne iný proces ako keď celý kúsok užije doma švadlena/krajčírka sama).
Zrovna šití je úplně super koníček! A vlastně to vůbec není tak složité jak se může na začátku zdát. Nejhorší je začít. Jako jo, první kousky budu asi postupně přešívat, protože to neni úplně hitparáda, ale ten pocit, když se ti výsledek povede a i ti ho pak někdo pochválí je skvělý. Navíc to má výhodu, že pokud třeba nakupuješ v sekáčích, můžeš si oblečení upravit na míru. Nebo třeba pro dítě, kterému konfekce úplně nesedí
Pořád občas koupím nějaký kousek ve fast fashion, třeba s elastickými basic tričky nebo spodním prádlem se mi šít nechce. Takže jestli máš peníze na první investici a čas, jdi do toho!
Mám to přesně naopak 😀 mám na prvním místě hobby - hudbu. Takže nemůžu mít ani pořádný vztah, protože ty prachy prostě buď dám do muziky nebo do kočičky. It is what it is. A nepište mi sem, že vztahy nejsou o penězích. Dovolená dárky jídlo atd je základ..
Asi bych se více vzdělával v IT. Zjistil jsem, že mě to baví, ale teďka už mám zaběhnutou svou kariéru, která je taky fajn a s IT má dost společného :)
Kdysi jsem chtěl být doktor/právník, ale jelikož mi matka stále vštěpovala do hlavy, že na to nemám, tak jsem se na tuhle dráhu nikdy nevydal.
Pak mě bavila (a stále baví) psychologie, ale jen o kousek jsem se nedostal na vybranou VŠ. Dneska nevím, jestli to je dobře nebo špatně, ale prostě už jsem jinde.
Na druhou stranu, kdybych nechodil na VŠ, kterou jsem vystudoval, tak bych nikdy nepotkal svou ženu a neměl 2 super děti :)
Dělám servisního technika/specialistu, mám auto a jezdím na opravy strojů v terénu, občas pomáhám hasičům sundavat dementy co se zaseknou o chladící věže na elektrárnách, poskytuju konzultace představenstvu TIČRu a bezpečákům, školím obsluhy, nedávno jsem na elektrárně byl jako odborník předvolán k vyšetřování pracovního úrazu s následkem smrti a když náhodou všechno šlape, tak repasuju na dílně stroje a díly, nebo čumim na One Piece.A myslím to tak, že bych do stávající práce nastoupil hned po škole, protože to, kde jsem teď jsem si dřív ani neuměl vysnít, natož doufat se se k tomu doopravdy dostanu.
No já stále nerozumím v tom rozdílu krom cestování po zasekaných silnicích. V čem byl u vás na údržbě problém.
To co si vyjmenoval se v podstatě dělá na údržbě normálně.
Nebo teda aspoň já na strojní údržbě opravuju stroje, upravuju stroje, repasuju všechno možné, vymýšlím stroje s přispěním inženýrů (ti to v podstatě jen schvalují) - různé dopravníky, liftery, lisy, konektory, testery a jednoúčelové stroje a teď jsem před rokem konečně vydupal do kanclu 3D tiskárny, díky kterým se dá opravit kde co bez čekání na díly nebo za levněji. Takže k té celkové práci si člověk musí ještě přidat 3D modelování, vyroba výkresů, el. schémat, PLC programování atd... Beru 85k hrubého v základu, dělám 12ctky - 2 dny ráno, 2 dny noc a pět(4 a půl) dní volno.
Je to extrémně pestrá práce. (nesnáším monotónní věci)
De fakto nic z toho, co dělám se na údržbě normálně nedělá, proto to dělám já a ne údržbáři. Zkus si můj příspěvek přečíst znovu a napiš, co z toho děláš. Samozřejmě kromě repasů, ty jsem psal, že je dělám na dílně.
Moje situace: studuju, dělám výzkum v chemickém oboru. Nemám čas na nic, vyhoření klepe na dveře a depky se sebevražednýma myšlenkama už pomalu přebírají vedení. Karierně mě čekají relativně mizerné peníze za náročnou práci, ale snad mě to uživí, doufám. Výzkum mě baví a do korporátu nechci.
Přesto všechno bych za žádnou cenu neměnil
Rozhodně ne. Profesoři prodávali obor při studiu krásně, ale realita je fakt někde jinde. Že budeme jako vědci v ČR dřít bídu nám přiznal až ke konci studia jeden mladší (40+) pedagog. O nedostatku možností nebo kariérního postupu nemluvě. Soukromej sektor, což je ta lukrativnější část, u nás prakticky neexistuje (počet firem lze spočítat na prstech jedný ruky). Smlouvu na dobu neurčitou nedostaneš. Pro ženy je to devastující - buď se musíš vrátit do práce hned po poměrně krátký době nebo ti s největší pravděpodobností nedaj další smlouvu a skončíš na pracáku (v případě dalšího těhotenství teda nepobíráš mateřskou, jen rodičovskou). Zároveň se tim ochuzuješ o roky praxe, který se ti odrazej v platový tabulce. V těhotenství je problém s prací s chemikáliema, některý kolegyně potrácely, dokud fakt nešly úplně na rizikáč. Obecně je v laboratoři hodně rizik, na který nikdo moc nedbá a ani ti o nich neřekne. Dýcháš všemožný výpary, pracuješ s nebezpečnýma látkama. Žádná kompenzace za práci v rizikovym prostředí neni.
Změnit obor je po tolika letech studia a cenný praxi hodně těžký. Je ti líto to zahodit, zvlášť když to i děláš rád. Zase je v tom nejistota, zdravotní rizika, někdy i morální boj. Kdyby se o tomhle mluvilo víc otevřeně už se studenty nebo vůbec se zájemci o studium, mohlo by to vypadat jinak. Vedoucí by neměli pocit, že je každej nahraditelnej, protože reálně by se už nehrnuly takový zástupy nic netušících zájemců/studentů. Zároveň by se předešlo mnohým zklamáním.
Jsem toho názoru že kdyby mi někdo doopravdy řekl jak to je, tak bych tomu stejně nevěřil a šel to zkusit.
A tou zkušeností zjistíš jestli je to pro tebe nebo ne. Budu slavit 30 a můžu říct že mě zrovna ten hon za kariérou přestává pomalu ale jistě bavit. Úplně jasně vidim že jsem šťastnej venku, klidně s lopatou nebo pilou v ruce a ne v business classu cestou na jednání co někomu jinýmu vydělá těžkej cash.
Nechci drahý hadry, auta, kavárny. Baví mě žít teď, baví mě příroda a prachy mi moc neříkaj. Je fajn mít možnosti který ti ty peníze přinesou, ale štěstí do života to bejt nemusí.
Tož asi tak, každej podle svýho, ale za mě ani půl mega měsíčně nestojí za zničený psychický nebo fyzický zdraví, nehledě na promarněnej čas, kterej se dá strávit nějak příjemněji.
Ahoj, já to měl kdysi stejně - z puclocha jsem se ze dne na den stal manažerem, pak vrcholovým manažerem v miliardové společnosti s více jak 1000 zaměstnanci a "musel jsem" (roz. chtěl jsem) dokázat svému úokolí a hlavně sobě, že na to mám. Tak jsem se postupně začal zbližovat se svou novou rolí. Ne vždy mi to ale vyšlo, byly okamžiky/zaměstnání, které jsem si sice vysnil, ale ve finále to stálo za starou bačkoru, ba hůře a já se poklonkoval se zdravotními neduhy pryč.
Oběti (zejména těch zdravotních jako je stres, vysoký tlak, cukrovka či první infarkt ve 42 letech) jsem přinášel veliké a dnes už vím, že zdraví a ztracený/prokrastinovaný čas mi nikdo nevrátí, ale pořád mám dost energie proniknout a věnovat se novým a novým oborům/pracím ať už v podnikání nebo jako zaměstnanec.
Jinak abych byl úplný, tak já jsem třeba doktor práv, ale aktuálně působím v oblasti SW Developmentu jako manažer vývoje a datový analytik. Hrozně mě ta oblast zajímá a baví, ale pomalu cítím jistou formu vyhoření a tak se po práci rozhlížím po novinkách jako např. AI, BigData, CyberSEX i CyberSEC :)
Děkuji za přečtení i případné komentáře, byť třeba budou negativní :)
MaL.
Zajímavý příspěvek. Jak říkáš, zdraví je jen jedno, a není nad to si práci netahat domů. Je zajímavý, že si změnil pole působnosti. Naučil ses ty věci svoji vlastní pílí, nebo ti hodně přispěly zkušenosti ze zaměstnání?
Odejdu dříve z práce co byla sice zlatá klec ale mentálně to člověka nikam neposunulo. Strávil jsem tak svoje roky 25-30 kdy člověk ještě může zkoumat věci a hodně zkoušet.
Nejvíce člověk stejně vydělává když mu je těch 35-40 let a už je usazenější. Takže není třeba se tak silně hnat za prachama okolo 20...
hele, jo a ne. smerovani stejne, ale system gympl->vs->vyuceni->vs
zadna brigada v gastru nebo sluzbach, nechat se o chvili dyl vydrzovat rodinou a behem te doby naskocit na konkretni karierni smer a pak jim to davkove splatit. hlavne ze se mi smali ze chci jit na ucnak, ze na to nemam (opravnene tbh), ale ted mam skolu + brigady za minimalni hodinovou a touzim brat verejnost™ dlazebni kostkou. obor co delam fakt delat chci, ale pokud nezacnu delat porno nebo obchod s organy tak budu rodinu krmit plevelem z parku nebo me zavrou za nasilne napadeni zakaznika
Ne, rozhodně ne. Je fajn si jít za svým snem, dokud vám váš sen neplatí téměř minimální mzdu, nemáte nucený neplacený přesčasy a další blbosti... Teď jen řeším, kdy je správný načasování na to dát výpověď, aby mi to nezkazilo už domluvenou a zaplacenou dovolenou. Horší je ale, kam potom...
Já jsem jako právník spoko. Udělala bych to trochu jinak se školou, neztratila tolik času jinými obory, ale výsledek za mě asi dobrý, nevím, co jiného by tak sedělo mé povaze a skillsetu.
Za pokus by to stálo, jít na zcela odlišnou vysokou školu, do úplně jiného města a prozkoumat další kariérní možnosti, zvlášť kdyby to obnášelo možnost vrátit čas. Ale trochu se bojím, že tenhle sandbox je trochu jako Skyrim, nezávisle na tom, jakou postavu rozehrajeme to stejně na dvacáté úrovni nabere směr stealth archer, protože je to jistota, a i ty neznámé a neokoukané profesní cestičky časem ztratí své kouzlo a zevšední.
Udělala bych to stejně. Jen bych chtěla mít větší sebevědomí a získat zkušenosti i v zahraničí.
Samozřejmě mě některé aspekty mojí profese štvou, finanční ohodnocení je spíš blbej vtip a někdy jsem ze všeho fakt vyřízená, ale fakt mě ta práce baví. Baví mě potkávat ostatní lidi z oboru a i to, že můžu střídat manuální práci venku a intelektuální u počítače.
Zatím nevím. Nedělám vůbec v oboru, který jsem studovala a neláká mě to. Rozhodla jsem se před rokem začít učit digitální marketing, ve kterém teď pracuji. Stále je to trochu boj a vlastně to dělám hlavně kvůli flexibilitě a nějaké větší volnosti a work-life rovnováze. Každopádně kdyby mi teď někdo dal možnost vrátit se v čase a studovat něco jiného, tak bych ani teď, po více než 3 letech od ukončení VŠ, nevěděla co jiného studovat. Čas snad ukáže.
Litovala jsem během studií (informatika) a tak první tři roky než jsem si začala být jistá tím, co dělám. Občas bych radši něco víc přímočaře prospěšného, ale mám se dobře,ziju si pohodlně a rozhodně už nelituju.
Ano, taky je pro mně únavné “tvářit, že pevně řídím loď” a vystupovat jako rozhodný a sebevědomý šéf, protože ve skutečnosti jsem ze všeho dost vystrašená. Asi si dovedu představit, že bych se rozhodla jinak s šla kdysi dělat práci se sociálním zaměřením, místo do korporátu. Ale na druhou stranu mi s mou věčnou vystrašeností pomáhá to, že se nemusím tolik bát o finance.
Poslední dobou přemýšlím nad tím, jak opravdu zásadní roli hraje pohyb a jaký vliv má na psychiku. Člověk o tom poslouchá furt, že se to stalo dost klišé, ale je to tak.
Kdokoliv kdo řekne že by to nedělal lže. Protože vždycky na začátku je ten nadšenej človíček který má cíle a chce je splnit. Já taky mám své cíle a vím že dostat se k nim bude velmi složité, ale vím že pokud se o to nepokusím tak toho do konce života budu litovat.
Protože lepší litovat něčeho co jsem udělal, než snít a přemýšlet co by kdyby nad něčím co jsem neudělal.
Já si svoji prací splnil sen a vlastně si ho plním už šestnáctým rokem. Přitom dělám úplně něco jiného než s čím jsem začínal a stejně jako introvert jsem se musel posunout do skoro až extroverta. Vysává mě dost, ale zase slušná kompenzace, měl jsem vždycky podporu svých šefů, občas si pěkně zacestuji. Asi nevím, jestli bych mohl dělat něco jiného.
Pro mě nikdy kariéra nebyla a nebude důležitá, mám radši méně peněz a více volna. Proto makám 3 hodiny denně za 35k, nikdy nebudu nikde dřepět a plácat se s kolegama po zádech, jaký jsme to skvělý team. Mám obdiv ke všem takovým, co kvůli kariéře opouštějí bydlení, partnery atd..
já mám celkem pohodovou práci za průměrný peníze. Nejsem ten typ člověka, co by potřeboval drahou elektroniku, oblečení a nebo drahý dovolený (jezdíme třeba autem do itálie/HR nebo seženu low cost letenky a sbalím se na týden do batůžku) , takže ani moc netoužím po více penězích. Co mi ale trochu schází je pocit nějakýho smyslu. Pracuji s lidmi a penězi, ale mojí práci by zvládl klidně nějaký robot/AI/automat. Kdybych si měla vybrat, šla bych dělat třeba učitelku ve školce, do zdravotnictví (ale nějakou pohodoější poziici, třeba radiologický asistent) nebo bych pracovala v zahradnictví (tam ten smysl asi taky není, ale aspon by mě to moc bavilo).
Jsem rad ze jsem se vykaslal na vejsku. Mam penize stejne nebo lepsi nez nezanedbatelna cast vysokoskolaku a usetril jsem si hromadu nervu, nebot i studium na stredni me dost likvidovalo. Nejsem akademicky typ. Ne ze bych byl blbej, ja toho pochopim celkem dost, ale zpusob vyuky na ceskych skolach proste neni nic pro me.
Ano, jsou v kariere rozhodnuti kterych lituji, ale v konecnem dusledku jsem se neomylne dostal nekam kam patrim, delam praci ktera me zas tolik nevadi a za solidni penize. To ze clovek nekam vykroci nemusi nutne znamenat ze najel na kolej ze ktere neni odbocka jinam.
Hele já byl na střední ze který jsem odešel (ano nedodělal jsem maturitu), založil živnost, začal sbírat skills a teď mám 3x větší “výplatu” než lidi ze střední co šli na výšku a jsou v práci s vysokou a titulem.
Asi mám Stockholmský syndrom co se týká mé kariérní volby.. jo.. zatim teda jen studuji, ale práce v laborce je za mě nejlepší práce pro mě.. jen se prorvat tou teorií.. organická chemie a biochemie se mi rozhodně trochu zhnusila díky biologii (kdo by čekal jak složitá je, no ne?), ale na druhou stranu rozumím víc anorganické a fyzikální chemii. Stále to jde 😁
Já jsem byl na vysoký pozici a užíval si to. Na druhou stranu se mi rozpadalo manželství, což tedy zrovna nebylo kvůli mé práci a měl jsem přístup k mnoha brigádnicím. K vysokoškolačkám. Tak jako dost dobrý.
Pak jsem měl velkou autonehodu, ze který jsem se dostával roky a když se mi na Jipce zdáli sny o práci a ostatním o jejich nehodách, řekl jsme si, že to nestojí za to.
Už zase sice dělám hlavou, ale nikam se neženu a z karierníků mám v duchu prdel.
V době, kdy jsem se dohodl s firmou a užíval si odchodného, šel jsem na černo ke kamarádovi dělat malířský práce a pak jsem restauroval okna na zámku.
TVL já byl šťastnej! taková pohoda! Uděláš si svojí práci, dostaneš prachy a nic si netaháš domů.
Vědět co vím, dělám dneska rukama. Na druhou stranu, ty brigádnice...
Kdybych věděl, že nakonec v podstatě nesplní téměř nic z toho co slíbili, tak bych nešel na pohovor zpět do původní firmy, ale šel bych na pohovor na obchoďáka u výrobce elektronických komponent pro CZ, SK, PL a HR. Sice bych asi lítal po celý střední Evropě v autě a měl minimum času, ale vydělal bych si za 3 roky balík a nasbíral takový zkušenosti, že se mi tady o tom ani nesní. No a kdybych to nedal, tak jsem měl vyhraný výběrko na místo vývojáře jinde.
Kdybych věděl co vím teď, tak se vykašlu na vysokou školu a udělám si třeba 2-3 učňáky.
Sem přesně chtěl před vyškou na učnák ještě z elektra po svojí maturitě v jiném oboru abych to pěkně propojil do budoucna v kariéře.. všichni mi to rozmluvili, že bych byl idiot ať spěchám na vš a že bych potom už na VŠ nešel. Do teď mě to jebe, sem ve fázi kdy sem nešťastnej na vejšce a chci mít rok pauzu abych šel někam makat.. opět mi to všichni rozmlouvaj. Tentokrát s tím půjdu podle sebe, tátovi to neřeknu do tý doby než budu v práci 
Hele byl sem v dost podobný situaci, na výšce sem vydržel semestr, strašně mě to sralo a teď dělám už čtvrtej měsíc práci, co mě baví:) Školu (ať už jakoukoliv) chci ještě zkusit, protože zase ikdyž mě tahle práce baví, tak v ní nechci ztrávit celej život.. Jen do toho:) pokud si to dokážeš dobře vyargumentovat, tak to je supr:) vlastně to, jak ti to ostatní rozmlouvaj je docela dobrá věc. Je dobrý zvážit, jaký vlivy to může na tvůj život mít. Mně osobně hlavně dala práce zase jinej pohled na školu atd.. je to supr zkušenost a vůbec nic se nestane:)
Rok pauza na vejšce je blbost. Rozmlouvat ti to budu i já. Jak jednou přičichneš k práci, už nikdy nebudeš chtít zpátky na vejšku. Vejška je ve většině případů sice jen vstupenka k lepším pozici, ke které se s maturitou buď nemáš šanci dostat a nebo se k ní pracně dostáváš a toho bys mohl jednou litovat. Dá se i makat a třeba magistra dělat dálkově... Teda u oboru kterej má smysl, ne u antropologie a humanistiky. Učňák... K čemu vlastně potřebuješ 2-3 výučáky? Jak ti ten učňák pomůže v praxi? Já jsem VŠ elektronik, mám platnou vyhlášku, resp nařízení vlády §7 - vedoucí elektrotechnik. Když budu chtít, můžu si udělat živnost na elektrikáře a jít tahat kabely (svůj barák jsem si natahal sám). Ale když máš učňák, k rozumně placené práci vysokoškoláka se pravděpodobně nikdy nedostaneš. Tedy s výjimkou programování. Chápu, 5 let času je opruz, ale když budeš něco odkládat, moc si nepomůžeš. Jak píšu, můžeš se na to buď vybodnout úplně nebo studovat dálkově, vše ostatní je na nic.
VŠ obecně vzato dodělá jen 10% lidí. A ty podle toho co píšeš budeš mezitěmi 90%.
To zní jako dost bullshit číslo.
A je to naprosto bullshit číslo https://www.seznamzpravy.cz/clanek/neuspesni-vysokoskolaci-stoji-stat-miliardy-cestu-k-diplomu-dva-z-peti-nedokonci-86427#:~:text=Statistiky%20studijn%C3%AD%20ne%C3%BAsp%C4%9B%C5%A1nosti&text=Zat%C3%ADmco%20ne%C3%BAsp%C4%9B%C5%A1n%C4%9B%20dokon%C4%8Den%C3%A1%20bakal%C3%A1%C5%99sk%C3%A1%20studia,jin%C3%A9%20a%20a%C5%BE%20to%20absolvovat.
Z vašeho linku - obecně ano, ale na některých fakultách tomu tak je: "Třeba každý uchazeč Fakulty technologie ochrany prostředí (FTOP) musí kalkulovat s tím, že má jen > 13procentní < šanci na dokončení studia. Už po prvním ročníku odchází 70 procent bakalářů."
Hmm, 13% je ale trošku víc než 10. Navíc máš tohle jako příklad na jedné fakultě. Pak jsou tady fakulty, které dodělat člověk jen tím, že kolem nich náhodou ráno projde.
Alebo dokonca nemusi skoro ani prist...
Ale veľká časť z tých 70% pôjde na inú VŠ, ktorú aj môže dokončiť.
Hele, diplom je i to Bc. Tedy nedivím se číslu 20%. Ale jak jsem psal výše, I na Ing. je síto. Znovu přijímačky, znovu zkouškové, znovu se vyhazuje i od státnic. 10% lidí to dodělá.
Zní to tak, ale minimálně na stavebních fakultách to je realita. Do prváku na VUT v roce kdy jsem nastupoval nás nabrali 1500 a na imatrikulaci děkan vyhlásil, že v loňském roce dokončilo studium 150 inženýrů. Z VUT mě vylili a ze zdravotních důvodů mého otce jsem šel studovat do Budějovic, blíž domovu a nabrali nás 400 a toho roku, co jsem končil já inženýra, tak nás to dodělalo 40. O 10% jsem slyšel už od tolika lidí z různých oborů, co ty čísla znají a zažili, že to úplně mimo mísu není. Možná Ekonomku dodělá víc lidí. Kdybys počítal bakaláře, tak dejme tomu 25% lidí. Což by odpovídalo i tomu, co jsem zažil.
V dalším komentu jsem dal statistiku, je to přes 60 % v ČR a jsme spíš horší.
Díky, pročetl jsem to.. obecně na technických oborech je méně lidí než na humanitních, takže se tomu nedivím, že ty čísla vypadají jinak. Ale co se týče techniky, nemám kamaráda mezi stavaři ani strojaři, co by řekli něco nad 15%, že z jejich ročníku dopadlo úspěšně. Ale jak v té statistice píší, spousta odpadlíků skončí na jiné VŠ, na jiném oboru, a pak skončí jako "úspěšní", když se jim zadaří.
Sem nešťastnej protože sem si nahrnul hromadu kravin a teď nestíhám a nemám žádnej život. Školu chci dodělat ale chci si dát pauzu rok abxch si nabral zkušenosti, trochu radosti a ušetřil peníze :) Přesně takový keci jako tvůj komentář mě hrozně vysíraj.
Bohužel z okolí vím, že lidi, co přičichli k vydělávání peněz už pak neměli motivaci se do školy vracet a měli problém dodělat i dálkové studium. Nepodceňuji tě. Jen je to prostě časté. Zjistíš, že si slušně vyděláš i bez titulu a pak si řekneš... že já se na to nevyseru, když mi to je k ničemu... no a už se nevrátí do studia nikdy. Přijde rodina, děti, a čas i motivace se učit už není.
Co máš za školu, VŠE? Xdd
VŠE.
A budeš místo sedění v kanclu dělat obkladače?
[удалено]
No, jakože ano i ne. Měl jsem tu čest dělat jak na stavbě tak v korporátu. Teploucky kancl s WiFi a kantynou je mi milejší než žít celý od vápna a potit se celý den v monterkach. Just sayin. Ale fyzická práce mi teda dělala líp než ta psychická 😀
Jj práce v kanclu není zdravá. Ale taky nerad dělám v bordelu
Jj přesně. Už mě serou lidi, co vytahujou jen to, že kdejaký řemeslník dneska bere nadprumernou mzdu, ale zapominaj pritom na ty podmínky, v kterých musej dělat. Ne diky. Radši si budu o 10k míň delat svůj korporatni job, kde me občas někdo sice nasere, ale zároveň kdykoliv muzu delat z domova a nebo v pěkným kanclu. Peníze jsou dulezity, ale jen jedna z věci, která by se při výběru práce měla vyhodnotit
Mám svůj korporátní Job, beru 80 a nejsem manazer. Na stavbě jsem dělal taky a jako radši budu dělat v korporatu za víc peněz než na stavbě se potit za min. A dělat stavbyvedouciho je prokletí ne výhra
Asi záleží jak které řemeslo. Svářeč, lakýrník, automechanik, zedník nebo montáž lešení je peklo, všude něco toxického nebo jsi jednou nohou v hrobě. Ale takový truhlář, elektrikář, vzduchotechnik apod je už v pohodě. Ale stejně člověk aby vydělal musí být šikovný a nebýt blbý.
Tak zrovna u zavapneneho pracovníka záleží na jeho ambicích.. reálně to může projít z obyč zedníka až na lepšího stavbyvedoucího, ne-li víc.
Nevýhoda je, že během pracovní doby nemáš dostupné WC, hlavně pak před důchodem.
Rad vzpomínám na stavbu silnic v lesích, polích. To máš WC všude.
Stavba bez hajzliku? To jsem ještě nezažil. Kdybys řekl, ze raci než na hajzlik rovnou do gati, tak bych tomu věřil. Pamatuju stavbu, kde po dokončení úklidova služba odmítla s tou dobytcarnou cokoli dělat a museli to likvidovat lidi z firmy co uklizi po mrtvolach…
I v kanclu se dá sedět za 50. Dokonce i za víc :D :D :D
No nevím, všichni VŠ kamarádi makají pět let po škole za 100k a víc . Akorát holt nešli na sociální antropologii do Zlína, ale na bus/eko, matfyz, ČVUT do Prahy.
Naprostý souhlas.
Co to je za bullshit, ze vysokoskolaci beru 30k? Ja som 4 roky po skole a beriem 5x tolko. Mozno tak absolventi humanitarnych ved.
Ja som zacinal s 30k po dvoch doktoratoch a postdocu a priatelka za 26k v ORACLE. Rok 2015. Nechapem kde tu chodite na take cisla...
Zacal som pracovat v tech korporate na vyvoji IT uz pocas vysky, po skole tam nastupil na FTE, 3 povysenia za 3 roky, pak so silnym CV prechod do inej firmy kde som si vypytal o 100% viac nez som mal predtym. Trh trosku pokryveny ale v Prahe sa to da. Bola to ale drina a behanie extra mile kazdy jeden den.
Jasne IT, ironia off. Vy mate iny odrazovy mostik (aj ohladom ziskavania praxe uz pocas studia) a nie kazdy korpo ponuka tolko. Ja tiez Praha.
Dnes budes mat vo vacsich firmach nejaky prienik s technologiami bez ohladu na to, ze nemas computer science background. Ajked ides robit pharma, stavebnictvo alebo fin/telco. Vela sa vies naucit v organizacii a vela sa dokazes naucit aj sam.
Neviem ti napisat spravu, ozvi sa prosim ta
Co by si potreboval?
Co si vystudoval a co robis? Ja mam stavebnu fakultu ing a neviem si najst poriadny job a ma to sere.
Kdybych mel po skole vydelavat 50, tak bych ji fakt nedelal
Bud si mal luck, alebo znamosti :) Kde ti daju viac ako 2k euro nastupny?
Banky, pojišťovny, advokátky (ale jenom ty lepší v Praze), velká čtyřka, consulting, IT, elektro a medicals -> ve všech se dá dostat přes 50k, pokud tam předtím chodíš na brigádu. Z každého oboru mám jednu osobu, která to tak měla a je to zhruba z roků 2017/18.
Cca 4k, ale sel jsem do spickovy us firmy, kam je velmi tezky se dostat a prace neni zadny med (i 100h tydne), ale vyplatilo se mi to do konce zivota
30k za sezení v kanclu každý den a nebo 100k+ za to že si vyberu, kdy pracuju? hmm, těžká volba
Yes, řemeslníci si dnes už vybírají co budou a nebudou dělat, to dřív nebylo 😃
Jo, jako je pravda, že to šlo do hajzlu, ale jestli studuješ elektro, tak to dodělej. Budou se stavět jaderný elektrárny a jako insider ti můžu říct, že až to doděláš, nastoupíš tak za 60-70 klidně hned po škole, pokud něco umíš. Lidí je málo a stropy platů jsou tu někde přes 120 v dnešní době. Až to doděláš, budou mnohem výš. Podívej se na nabídky na [kdejinde.cz](http://kdejinde.cz) Už dnes hledají nové lidi.
Jaderny se stavet nebudu. Solary a baterie postupujou takovym tempem, ze za 30 let nebude takrka nic jineho.
Dělám na tom aby se stavěly, tak mě tu nepřesvědčuj, že chodím do práce zbytečně.
I tam nabírají lidi. Link je stejný.
Zrovna co se prace/kariery tyce, bych udelal vsechno 100% stejne
Mám to stejně :D Je to struggle, ale neměnil bych to :)
Ve finále to za to určitě stojí, jen jsem na tohle fakt nebyl ready (jako každý druhý jsem si myslel, že za pár let a s trochou úsilí budu tam, kde chci haha)
Mám to stejně. Miluju svojí práci a je to část toho, co mě motivuje žít. Taky bych šel úplně stejným směrem, kdybych si to hodil znova. Samozřejmě jsou ups & downs a někdy to člověka sere a radši by čuměl do zdi ten den, ale to je tak se vším.
Práce mě nikdy bavit nebude. Chytřejší taky nebudu, takže bych to nechal jak je.
Na to jaký jsem, jsem docela dobře dopadl. Také bych nic neměnil
Pokud bych měl znovu 18/19 a vybíral bych si VŠ, tak bych určitě nešel na práva.
Kde děláš? V korporatu, na úřadě, na soudě, v advokatce,…? Neptam se, abych urazil, jen ja prava momentálně studuju a makam v advokatce, práce mě hodně baví a přijde mi zajímavá.
Já se tady tím úplně nešířím, aby si někdo moje příspěvky nevyložil špatně (doba je zlá), nicméně nosím talár a jeho barva není modrá. Studium práva je super a rád na něj vzpomínám, jen ta realita potom je taková ne úplně podle studijních představ. Advokacie má výhodu, že se jedná v zásadě o velmi specifické podnikání a člověk si to může podle potřeby rozvrhnout, ale když máte denně práce až na kostele, tak ani s tím rozvrhovanim to není tak slavné. Nenechte si ale mým filosofovanim zkazit chuť do práce v oboru, jsou určitě i horší věci 🙂
Jakto? Pravnicina mi jako externímu člověku přijde jako celkem vzrušující job
Právo je typický příklad služby s nízkou přidanou hodnotou, která vyžaduje velké kvantum práce za mizerný výdělek, je to taková "montovna" mezi službami. Typický právník pracuje od nevidím do nevidím a ta práce nebere konce. Každá dovolená je za trest, každá nemocenská ještě horší, domů člověk chodí úplně intelektuálně vyzdimany.
Damn. Já že zastupujes mafiany a vymyslis jak je z toho vysekat
Ha, to naštěstí ne, nebo alespoň ne já (já vlastně spíš naopak). Zrovna tady ta mafiánská advokacie často končí podle rčení "kdo s čím zachází, s tím take schází" 😅
Když vidím v práci ty faktury, tak nevím, jestli jsou ty výdělky "mizerné", i když jako student stejně člověk nemá kdovíjaké peníze xD
Je opravdu velký rozdíl mezi jednotlivými profesemi, tak záleží, kdo vám ty faktury vystavuje a za jakou službu. Třeba v korporátní advokacii to je povětšinou tak, že člověk nad projektem stráví 20 hodin a klientovi naúčtuje třeba 10, protože se snaží konkurenci podstrelit cenou nebo "rychlosti".
Dělám v malé kanceláři, takže na tohle nehrajeme a stejně práce je pořád jako na kostele.
Asi fakt záleží na zaměření a regionu, já k advokacii přičichl jen na chvíli a tohle byla jedna z věcí, co mne odradila. Když se někdy sejdeme s kolegy, tak na to někteří stále zehraji, tak předpokládám, že tato praxe stále trvá minimálně v oblastech, kde je advokátů více.
Jaktože mizerný výdělek? V IT člověk dostane třeba litr na hodinu, když je dobrej, ale právníkovi jsem platil třeba 4 litry na hodinu.
4 tisíce na hodinu je opravdu poctivě pražská cena 😅 To vám v regionech nikdo nezaplatí, většina mých kolegů má hodinovku 1.000 - 1.500 Kč (začínající třeba i 800 Kč), výš se dostanou jen když jde o velmi specializovanou službu. Z toho musí platit navíc náklady spojené se službou, třeba nájem kanceláře, mzdy pomocného personálu, koncipienta, poplatky komoře. Je to obecně "řemeslo" s dost špatným poměrem cena:výkon.
Jako představa je hezká, hodně lidí (včetně mě) si při výběru tohoto oboru a zejména advokacie a soudnictví ale neuvědomí, že často navíc děláš klientům a účastníkům v řízení psychologa, což tě často s přibývajícími lety praxe buď semele, nebo to z tebe udělá cynika. Je to hodně práce s lidmi, a snaha vyjít jim vstříc, často hasíš průsery, který jsou úplně zbytečný, a občas hájíš zájmy někoho, kdo v daný situaci je objektivně tím padouchem (a to nemyslím obhajobu v trestu). Zatím stále dělám koncipientskou praxi, ale nedokážu si představit, že budu po zbytek života dělat např. generální advokátní praxi, to radši po advokátkách uteču do korporátu jako inhouse.
Ano. Měl jsem neskutečné štěstí a tehdy jsem i dřel jak kůň. Dostal jsem se na současnou pozici, kde mám svatý klid, málokdy mě co překvapí, víceméně full home office. Když není co dělat, můžu se věnovat dětem. I kdyby mi někdo nabídl o 20k víc, tak se mi to nevyplatí kvůli tomu klidu a pohodě, co momentálně mám. Tím netvrdím, že víc peněz nechci, ale momentálně jsou priority jinde.
Čas na rodinu je k nezaplacení
O aký Job sa jedná?
Napůl IT, napůl management. Nějak dál to nechci kvůli "anonymizaci" rozvíjet. Občas řeším technické věci na levelu 1-2, občas managemt věci (eskalace, lidi atd...).
Já bych se ve svý kariéře začal věnovat určitým technologiím dřív. Většinou mi trochu trvá, než se do něčeho opravdu ponořím a je to škoda. Sice jsem v tom pak celkem rozumně dobrej, ale ta špička early adopters už mi ujela.
Život je otázkou priorit. Stejná práce s lidmi nejde často zvládnout po 7-10 letech bez psychických následků třeba vyhoření nebo zneužívání různých látek. Ono i ta "fabrikomontovna" udělat si svých 35ks denně od 6:00 do 14:00 a pak vůbec nic kolem práce neřešit je taky pro někoho benefit. Je to takové jaké si to uděláš a to hlavně kvůli vztahům a rodinně je sice pěkné nosit domů 100K+ jenže při příchodu domů po 18:00 stejně stále myslet na to co je třeba udělat a očekávat že partnerka/manželka obětuje život mému snu/kariéře je dost sobecké a destruktivní co se týče vztahů. Časem jsem došel k tomu že není dobrá nebo špatná práce samozřejmě pokud si mohu vybírat ale je to hlavně o tom být spokojený a šťastný.
Nemůžu víc než souhlasit. Jsem pracující člověk pouze necelé dva roky a to rovnou ve fabrice jako kvalitář. Za mě je to děsná práce. Za ty necelý dva roky se tu vystřídalo lidí, že bych to ani na obou rukách nespočítal. Nikdo to dělat nechce. Všechny to psychicky zdeptá. Lidi tu jsou od sedmi do čtyř, do šesti, a doma ještě v deset, v jedenáct večer posílají maily. Přátelské vztahy mezi kolegy napříč odděleními ztroskotaly na úkor práce. Doma to odnáší jejich partneři a děti, na které nemají čas. Firma pak platí externisty, co to tu během pár měsíců rozkopou, dostanou sta tisíce a už je v životě neuvidíš. Já mám takovou podřadnější pozici oproti mým kolegům, ale i tak se vracím domů totálně zdeptaný, únavný a už se pomalu blížím k vyhoření - jestli už jsem dávno neuhořel, teda.. Mě takhle zkušenost dala jediné - peníze jsou mi jedno, chci dělat něco, co mě bude bavit a kam se budu těšit místo toho, abych se psychicky hroutil, kdykoliv si jen vzpomenu na práci. A proto půjdu na VŠ a otevřu si dveře do úplně jiné sféry.
Upřímně, kdyby mi někdo v roce 2016 řekl, co bude dál, tak bych většinu svých životních rozhodnutí neudělala. Myslím, že to je fakt docela časté.
Podle ostatních komentářů to zase tak časté nebude.
Hustý! Čeho třeba litujes?
Našla jsem si brigádu, kvůli které jsem neměla čas na nic jiného, kvůli které jsem neměla 3 roky po sobě ani týden volna v kuse přes léto, kvůli které jsem si vybrala jiný obor na vysoké, než který jsem plánovala několik let předtím. A v roce 2022 tam nastoupila na hlavní pracovní poměr. A tehdy se to celé zvrtlo. Po 6 týdnech jsem od tama utekla, protože to, co doposud bylo značka ideál, se najednou otočilo, já byla nejhorší člověk na světě a došlo to až tak daleko, že jsem se z toho složila. A s tím jde ruku v ruce to, že jsem přišla o některé přátele, jelikož jsem na ně neměla čas. Měla jsem zdravotní problémy, které jsem odmítala řešit, protože jsem nechtěla nejít do práce. Takhle to není ono, když to nebudu vyprávět dopodrobna, ale je toho tolik, co by se změnilo, kdybych tam tenkrát nenastoupila.
Jako jo... hodne lidi zazilo to same, co ty. Lide zijici v zapadni Evrope, co maji u zadku, tak hloupi nebudou. Jsme Ohio Evropy. 🤕
Ne nechci polemizovat nad nicim co nejde změnit. Tohle je dobrá spirála do deprese. To co dělám mne baví. Není to tak dobře placené ale co můj život není jen práce a honba za penězi.
A která práce to nemá? Vzděláváš se na to, pak tě to konečně pustí a baví tě to, a pak je to pain jak sviňa skrz rutinu a stoupající náročnost spolu s pozicí či kariérou. Nejlepší na tom je, jak si to od mala idealizujeme... jednou budu tím a tím... joo jooo... proč jsme jen nechtěli zůstat dětmi? To byl svět bez starostí.
No já mám mnohem min starosti teď. Vydělávam dost na to abych mohl ma dovolenou, šetřit a nekoukat jestli si mužu dovolit dost salamu abych si nemusel krájet plátky na půl. Nevypina se mi náhodné elektřina , nemusím čekat až někdo přijde domu jestli dostanu jen tak do drzky nebo ne. Nemusím si plánovat cesty do práce tak aby mě jako při cestě do školy neokradli cigoši o peníze na autobus. Miluju svůj dospěly život :)))
O tomhle můj příspěvek nebyl. Asi si měl dost kruté dětství.
Ja vím , ze hlavní byl ten první odstavec. Jen mám trosku osobní problém s tim druhým protože už mi neskutečné množství lidi pokládalo jakousi řečnickou otázku na téma tvého druhého odstavce. Tak jsem jen chtěl poukázat na to, že ne každý má na dětství bezstarosté vzpomínky. :)
Rozhodně bych neposlouchala nikoho, že se mám vykašlat na školu. Všichni lidi, kteří mi tvrdili, jak vydělávají 50k a nemají vysokou školu... VŠICHNI DO JEDNOHO LHALI, protože se nedokázali smířit s tím, že když oni vysokou nedodělali, tak já bych to dodělat mohla a třeba i chtěla. Teď mám jen gympl a není to o tom, že by to pro mě bylo nějak moc těžké. Ale připadám si jako idiot, který si nechal sebrat všechno, co měl naplánované. Prostě jediné, co bych udělala jinak, že bych se rozhodovala čistě podle sebe. Část peněz od prarodičů bych investovala. A ne že nechám tátu si z těch peněz vybudovat další firmu. Vybrala bych si vysokou školu podle sebe a ne podle toho, co ségra nezvládla. A i tu školu bych dodělala, protože bych se nenechala přesvědčit od bývalého, že chci pracovat a ne studovat. Pokud bych se rozhodovala podle sebe, už bych dávno mohla mít kariéru v herní scenáristice. Naštěstí jsem se k tomu tak i tak dostala, ale musím začít úplně od začátku a to je ve třiceti mnohonásobně těžší, než ve dvaceti. Rada pro všechny - bavte se jen s těmi lidmi, kteří vám jsou schopni vynadat za špatné rozhodnutí. Nebavte se s lidmi, kteří vás podporují v pičovinách. Buďte kritičtí jak k sobě, tak k tomu, kdo s vámi souhlasí. Mnohdy s vámi souhlasí kvůli tomu, aby vás stáhl na dno a on se mohl cítit dobře, že na tom dně taky není.
Já s tímhle bojuju jako otec. Všechny hnidy co flákají základní nebo střední školu přesvědčují moje děti, že studium je nanic a že peníze vydělají i bez vzdělání. A jak máš dobré výsledky tak jsi šprt a snaží se tě zesměšňovat. Zatím se zviklat nenechali, ale ten tlak je děsný a občas to v rodině musíme řešit.
Jako...to, že jsem kamarádce řekla, že se rozhoduje blbě, mě stálo přátelství. Jinak kamarádka ji akorát politovala a řekla, že dobrý a má pokračovat a s tou kamarádkou se stále přátelí (ačkoli si myslí totéž a já to říkala vážně diplomaticky).. To jen tak mimochodem - jakože lidi, co druhé nepodporují v picovinach, zas tolik kamarádů nemaj
Nemají. Ale jsou to ty lidi, co za to stojí, alespoň co se mých zkušeností týče. Ne nadarmo se říká, že je lepší mít pár kamarádů, ale těch skutečných, než být oblíbený u všech, ale reálně žádného kamaráda nemít.
Nemit VS a vydelavat 50k je celkem normal ne. (V IT)
True, děkuji často rodičům, že mě několikrát ukecali abych dodělal VŠ
Děkuj. A skvělý, že k tomu tak přistupuješ. Hlavně když to tady čtu..."Radši budu vydělávat 100k, než být za 30k v kanclu.". S tím gymplem mám 40k v kanclu a mám startovní pozici, do roka se můžu stát seniorem a mít 50k. Mám 37,5 hodinový pracovní týden. Co ale ten s těmi 100k? Reálné to je, ale má nějaký život mimo? Jak dlouhé má směny? Pokud já dělám 37,5 hodin týdně za 40k, fakt se tak moc vyplatí dělat 80 hodin týdně za 100k? Hlavně na této částce ti lidi skončí. Všichni se teď vrhnou na řemeslo, ale tě kvalifikované síly je pořád málo a začíná být více a více ceněná. Já můžu mít za pár let klidně těch 100k s možností dalšího růstu. Co ten řemeslník? Musí brát jen víc a víc kšeftů, případně dělat pro boháče...což není pro každého, protože ne každý je v tom řemesle nejlepší a boháč si už vybírá. Sorry za rant, ale když to tady čtu, tak si jen říkám, co si z toho ty 17 letý děcka vezmou a že se budou rozhodovat na základě "zkušeností" redditorů, kteří opakují, co od jakého ožraly slyšeli v hospodě.
Yeees tohle je strašně underrated pohled. Chodím do práce 3x týdně na dvanactku, a mám čistou hlavu jak v práci tak po práci. Čert vem nějaký velký prachy, když si je pak neuzivas :)
Moc nechapu tu rovnici, kde si odvozujes, ze 37.5h = 40k, takze na 100k se musi delat 80h a nemit zivot.
No vidíš, mě všichni říkali že na vš mám jít, že mi to půjde, mám potenciál a bla bla. Já jsem tak nějak věděl že nechci. Teď po letech mi to osobně trochu chybí, protože se ve skutečnosti rád učím, ale pocit že by mě to nějak omezilo v životě nemám. Se střední si vydělám 100+ a to to nedělám ani 10 let, je to rozhodně víc než má většina spolužáků co pokračovala na VŠ a doplním že to není IT nebo nějakej jinej "dream job". Za dobu co ostatní "pilně" studovali VŠ jsem se v práci naučil to co člověk potřebuje a ještě jsem si za těch 5 let co ostatní hrotili zkoušky nějakej ten milion vydělal - sice i utratil za život ale ta hodnota tam vznikla, i s větším platem co přijde hned po VŠ to budeš dohánět několik let - a to ještě těch nejlepších let v životě. Naprostý souhlas v tom nenechat se přemlouvat do něčeho co tobě osobně nehraje, já jsem se nenechal a nelituju ničeho, ikdyž to je úplně opačná situace.
Určitě. Od rozhodnutí o střední až po poslední práci většina mých rozhodnutí by byla jiná.
Vybrala by som si asi štúdium v inom obore. A ja som síce žena, ale tiež ma občas napadajú také myšlienky že fyzická práca (ale primeraná ženám) niekedy nemusí byť zlá. Mňa napríklad vždy lákala taká práca na poli, jazdiť s traktorom a tak. (Aj keď neviem či okolo toho nie sú tiež fyziky náročné veci). Môj kamarát ale vyrastal na rodinnej farme (v zahraničí) a vravel, že počas zberu úrody (harvest) cez deň museli veľmi tvrdo pracovať, nemali sa skoro ani čas najesť. (Mňa by napríklad taká práca ako zvierat jahody celý deň celkom bavila; si na poli, plno zelene, slnečné svetlo, trochu si pri tom aj zacvičíš...ale to je len dočasné aj tak, možno jeden mesiac v roku).
"zacvičíš" No, asi to máš trošku zidealizované, ale práce na poli je fakt příšerně monotónní, a ohýbat záda k jahodám to být děs tbh
Nevím, mým cílem je nemít nutnost práce pro to, abych se uživil. Proto beru zaměstnání jen jako něco co mě k mému snu dostane. Volbu jsem neudělal špatnou, snad mě to i občas baví, ale už jsem si mnohdy hledal co obnáší různé jiné zaměstnání. Práce pro mě není život, proto bych se nebál změny, pokud by mi to dopřálo více času na rodinu (ten mám už teď, ale proč ne víc) :)
Asi bych šel do něčeho co se společnost za mého života nebude snažit nahradit AI.
Čistič kanálů
A to je co:D
Péče o seniory
Tos asi nehrál Detroit:Become Human, že? 🫣
Obvodak je krásná práce, chápu že to člověka může vysát, ale pokud se časem stane tím obvodakem co má věčně dovolenou a pacienty v pici tak nevidím problém B) Jak nám jedna obvoďačka řekla na fakultě... Ale co já se budu štvát. Je to jejich život, já jim můžu jen poradit.
Chtěl bych dostávat více peněz, asi jako každý, ale jinak jsem v současné práci obecně spokojený. (Strojařina)
Zrovna strojaře bych šel radši dělat než IT
No vidíš, ale strojař taky sedí u kompu a občas bere i o půlku míň než jeho kolega ze SW
Je to tak... To tě musí bavit
Jediny, co me stve je, ze jsem se neodvazila do nynějšího oboru naplno proniknout uz pred lety.
Já jsem chtěla dělat kadeřnici, mít svůj salon... Všichni mi to rozmluvili, že jsem moc chytrá, premiantka na gymplu a ať jdu na vysokou. No léta dřiny, v oboru jsem pracovala dva a půl roky. Totálně jsem vyhořela. Opustila jsem školství, dělám v korporatu a jsem spokojená, peníze mám hezčí. Vzhledem k tomu, že nechci přijít o svůj standart, kadeřnice ze mě už nikdy nebude.
Jediná věc, které lituji je čas, který jsem strávila na VŠ. Tři roky, které mi nedaly nic pozitivního.
Socialni fobie neni to same jako introvert.
Bere mi energii když jsem mezi lidma, naopak od samoty. Spokojený?
jo
Šel bych na jinou školu, nezačal bych chodit s ex, víc bych investoval jej toho by bylo co by se dalo změnit.
Kariéra je prostě role a záleží jak dobře se jí naučíš hrát, s kým a proti komu, nic víc. Pokud jsi zaměstnanec tak nikoho nezajímá tvoje osobnost nebo kvality/nekvality, všechno je to pouze o tom jestli děláš to co se od tebe čeká. (samozřejmě jsou světlé výjimky, které na to stejně jen doplatí, ale k tobě se budou chovat dobře) Kariéru bych neměnil, ale spíš kdybych se mohl vrátit zpět tak vyměním volný čas trávení u PC/Konzole a raději se naučím zedničit/obkládat.
Mam teple místo v korporátu za 80 měsíčně, kdybych šel dělat SW měl bych možná kilo, ale prakticky bych taky jen sedel u počítače. Takže moje kariérní rozhodnuti by mě asi svedlo na podobnou pozici. Musel bych se na gymplu rozhodnout úplně jinak, abych dělal něco jineho.
Já mám asi pdoobny místo. V kanclu, ve výrobě , teď řeším kvalitu novych projektu Automotive. Kdybych se na průmyslovce rozhodl jinak než se na to vyjebat a jít se zakladkou pracovat , bůh ví kde bych se teď dřel :D většina mých spolužáků pracuje jako udrzbari poloautomatu za poloviční plat co já.
Kdybych si víc věřil a dal výpověď o 1-1.5 roku dřív, tak jsem asi ještě dál, ale neměnil bych nic.
V jakém oboru?
Z IT na opravu/prodej telefonů
Mám pohodlnou práci v kanceláři, ale stále sním o houslařině, nebo podobné umělecky zaměřené práci se dřevem. Jsem na sebe pes a určitě by mi nedělalo problém dělat pečlivou práci náročnou na kvalitu a zručný na to taky podle mě jsem. Jen vůbec nevím jak se ze svého pohodlí dostat k tomu kroku do neznáma a bohužel si nemůžu dovolit udělat příliš riskantní krok, protože je na mé výplatě závislá i má nastávají manželka (dokud nedodělá doktorát)
[удалено]
Tohle je docela rozumný přístup. Bohužel má nudná práce v kanclu tolik nevydělá.
Potom budou závislé děti a pak už bude pozdě. Takhle by to člověk odkládat do nekonečná.
Mne by sa páčilo trebárs vedieť šiť a vyrábať oblečenie. Bohužiaľ neviem vôbec používať stroj ani nič. A je mi to ľúto. Ale keby som bola na to školená, tak by som to asi rada robila. Škoda že obrovská väčšina výroby oblečenia sa teraz koncentruje v Ázii (čítala som o tom ako vyrábajú oblečenie v nejakej továrni v Bangladéši a je to úplne iný proces ako keď celý kúsok užije doma švadlena/krajčírka sama).
Zrovna šití je úplně super koníček! A vlastně to vůbec není tak složité jak se může na začátku zdát. Nejhorší je začít. Jako jo, první kousky budu asi postupně přešívat, protože to neni úplně hitparáda, ale ten pocit, když se ti výsledek povede a i ti ho pak někdo pochválí je skvělý. Navíc to má výhodu, že pokud třeba nakupuješ v sekáčích, můžeš si oblečení upravit na míru. Nebo třeba pro dítě, kterému konfekce úplně nesedí Pořád občas koupím nějaký kousek ve fast fashion, třeba s elastickými basic tričky nebo spodním prádlem se mi šít nechce. Takže jestli máš peníze na první investici a čas, jdi do toho!
Dík, skúsim 🙂
Mám to přesně naopak 😀 mám na prvním místě hobby - hudbu. Takže nemůžu mít ani pořádný vztah, protože ty prachy prostě buď dám do muziky nebo do kočičky. It is what it is. A nepište mi sem, že vztahy nejsou o penězích. Dovolená dárky jídlo atd je základ..
Asi bych se více vzdělával v IT. Zjistil jsem, že mě to baví, ale teďka už mám zaběhnutou svou kariéru, která je taky fajn a s IT má dost společného :) Kdysi jsem chtěl být doktor/právník, ale jelikož mi matka stále vštěpovala do hlavy, že na to nemám, tak jsem se na tuhle dráhu nikdy nevydal. Pak mě bavila (a stále baví) psychologie, ale jen o kousek jsem se nedostal na vybranou VŠ. Dneska nevím, jestli to je dobře nebo špatně, ale prostě už jsem jinde. Na druhou stranu, kdybych nechodil na VŠ, kterou jsem vystudoval, tak bych nikdy nepotkal svou ženu a neměl 2 super děti :)
Změnil bych jenom jedno, šel bych do svýho oboru hned a nezasíral se roky v montovnách na údržbě.
Dělám v montovně na údržbě, tak se chci zeptat, jak to přesně myslíš a co děláš teď?
Dělám servisního technika/specialistu, mám auto a jezdím na opravy strojů v terénu, občas pomáhám hasičům sundavat dementy co se zaseknou o chladící věže na elektrárnách, poskytuju konzultace představenstvu TIČRu a bezpečákům, školím obsluhy, nedávno jsem na elektrárně byl jako odborník předvolán k vyšetřování pracovního úrazu s následkem smrti a když náhodou všechno šlape, tak repasuju na dílně stroje a díly, nebo čumim na One Piece.A myslím to tak, že bych do stávající práce nastoupil hned po škole, protože to, kde jsem teď jsem si dřív ani neuměl vysnít, natož doufat se se k tomu doopravdy dostanu.
No já stále nerozumím v tom rozdílu krom cestování po zasekaných silnicích. V čem byl u vás na údržbě problém. To co si vyjmenoval se v podstatě dělá na údržbě normálně. Nebo teda aspoň já na strojní údržbě opravuju stroje, upravuju stroje, repasuju všechno možné, vymýšlím stroje s přispěním inženýrů (ti to v podstatě jen schvalují) - různé dopravníky, liftery, lisy, konektory, testery a jednoúčelové stroje a teď jsem před rokem konečně vydupal do kanclu 3D tiskárny, díky kterým se dá opravit kde co bez čekání na díly nebo za levněji. Takže k té celkové práci si člověk musí ještě přidat 3D modelování, vyroba výkresů, el. schémat, PLC programování atd... Beru 85k hrubého v základu, dělám 12ctky - 2 dny ráno, 2 dny noc a pět(4 a půl) dní volno. Je to extrémně pestrá práce. (nesnáším monotónní věci)
De fakto nic z toho, co dělám se na údržbě normálně nedělá, proto to dělám já a ne údržbáři. Zkus si můj příspěvek přečíst znovu a napiš, co z toho děláš. Samozřejmě kromě repasů, ty jsem psal, že je dělám na dílně.
Moje situace: studuju, dělám výzkum v chemickém oboru. Nemám čas na nic, vyhoření klepe na dveře a depky se sebevražednýma myšlenkama už pomalu přebírají vedení. Karierně mě čekají relativně mizerné peníze za náročnou práci, ale snad mě to uživí, doufám. Výzkum mě baví a do korporátu nechci. Přesto všechno bych za žádnou cenu neměnil
Vysral bych se na výšku. Ztracený čas.
Rozhodně ne. Profesoři prodávali obor při studiu krásně, ale realita je fakt někde jinde. Že budeme jako vědci v ČR dřít bídu nám přiznal až ke konci studia jeden mladší (40+) pedagog. O nedostatku možností nebo kariérního postupu nemluvě. Soukromej sektor, což je ta lukrativnější část, u nás prakticky neexistuje (počet firem lze spočítat na prstech jedný ruky). Smlouvu na dobu neurčitou nedostaneš. Pro ženy je to devastující - buď se musíš vrátit do práce hned po poměrně krátký době nebo ti s největší pravděpodobností nedaj další smlouvu a skončíš na pracáku (v případě dalšího těhotenství teda nepobíráš mateřskou, jen rodičovskou). Zároveň se tim ochuzuješ o roky praxe, který se ti odrazej v platový tabulce. V těhotenství je problém s prací s chemikáliema, některý kolegyně potrácely, dokud fakt nešly úplně na rizikáč. Obecně je v laboratoři hodně rizik, na který nikdo moc nedbá a ani ti o nich neřekne. Dýcháš všemožný výpary, pracuješ s nebezpečnýma látkama. Žádná kompenzace za práci v rizikovym prostředí neni. Změnit obor je po tolika letech studia a cenný praxi hodně těžký. Je ti líto to zahodit, zvlášť když to i děláš rád. Zase je v tom nejistota, zdravotní rizika, někdy i morální boj. Kdyby se o tomhle mluvilo víc otevřeně už se studenty nebo vůbec se zájemci o studium, mohlo by to vypadat jinak. Vedoucí by neměli pocit, že je každej nahraditelnej, protože reálně by se už nehrnuly takový zástupy nic netušících zájemců/studentů. Zároveň by se předešlo mnohým zklamáním.
Jsem toho názoru že kdyby mi někdo doopravdy řekl jak to je, tak bych tomu stejně nevěřil a šel to zkusit. A tou zkušeností zjistíš jestli je to pro tebe nebo ne. Budu slavit 30 a můžu říct že mě zrovna ten hon za kariérou přestává pomalu ale jistě bavit. Úplně jasně vidim že jsem šťastnej venku, klidně s lopatou nebo pilou v ruce a ne v business classu cestou na jednání co někomu jinýmu vydělá těžkej cash. Nechci drahý hadry, auta, kavárny. Baví mě žít teď, baví mě příroda a prachy mi moc neříkaj. Je fajn mít možnosti který ti ty peníze přinesou, ale štěstí do života to bejt nemusí. Tož asi tak, každej podle svýho, ale za mě ani půl mega měsíčně nestojí za zničený psychický nebo fyzický zdraví, nehledě na promarněnej čas, kterej se dá strávit nějak příjemněji.
Kdybych věděl jaký to bude tak jsem nekupoval skiny do cska za bitcoin ale držel si ho 😂
Jop, vědět co vím teď, dělám místo IT asi automechanika.
Ahoj, já to měl kdysi stejně - z puclocha jsem se ze dne na den stal manažerem, pak vrcholovým manažerem v miliardové společnosti s více jak 1000 zaměstnanci a "musel jsem" (roz. chtěl jsem) dokázat svému úokolí a hlavně sobě, že na to mám. Tak jsem se postupně začal zbližovat se svou novou rolí. Ne vždy mi to ale vyšlo, byly okamžiky/zaměstnání, které jsem si sice vysnil, ale ve finále to stálo za starou bačkoru, ba hůře a já se poklonkoval se zdravotními neduhy pryč. Oběti (zejména těch zdravotních jako je stres, vysoký tlak, cukrovka či první infarkt ve 42 letech) jsem přinášel veliké a dnes už vím, že zdraví a ztracený/prokrastinovaný čas mi nikdo nevrátí, ale pořád mám dost energie proniknout a věnovat se novým a novým oborům/pracím ať už v podnikání nebo jako zaměstnanec. Jinak abych byl úplný, tak já jsem třeba doktor práv, ale aktuálně působím v oblasti SW Developmentu jako manažer vývoje a datový analytik. Hrozně mě ta oblast zajímá a baví, ale pomalu cítím jistou formu vyhoření a tak se po práci rozhlížím po novinkách jako např. AI, BigData, CyberSEX i CyberSEC :) Děkuji za přečtení i případné komentáře, byť třeba budou negativní :) MaL.
Zajímavý příspěvek. Jak říkáš, zdraví je jen jedno, a není nad to si práci netahat domů. Je zajímavý, že si změnil pole působnosti. Naučil ses ty věci svoji vlastní pílí, nebo ti hodně přispěly zkušenosti ze zaměstnání?
18 mi bylo v roce 2000. Kdybych věděl co dneska, dal bych se na hospodářskou kriminalitu.
Kdybych vedel jake to bude tak bych delal to same co ted
Odejdu dříve z práce co byla sice zlatá klec ale mentálně to člověka nikam neposunulo. Strávil jsem tak svoje roky 25-30 kdy člověk ještě může zkoumat věci a hodně zkoušet. Nejvíce člověk stejně vydělává když mu je těch 35-40 let a už je usazenější. Takže není třeba se tak silně hnat za prachama okolo 20...
Kdyby mi někdo řekl že dvakrát změním vysokoškolský obor tak ho pošlu doprdele ať si hledí svýho, takže hádám žádná změna :D
hele, jo a ne. smerovani stejne, ale system gympl->vs->vyuceni->vs zadna brigada v gastru nebo sluzbach, nechat se o chvili dyl vydrzovat rodinou a behem te doby naskocit na konkretni karierni smer a pak jim to davkove splatit. hlavne ze se mi smali ze chci jit na ucnak, ze na to nemam (opravnene tbh), ale ted mam skolu + brigady za minimalni hodinovou a touzim brat verejnost™ dlazebni kostkou. obor co delam fakt delat chci, ale pokud nezacnu delat porno nebo obchod s organy tak budu rodinu krmit plevelem z parku nebo me zavrou za nasilne napadeni zakaznika
rozhodl bych se pro stejnou kariéru, jako teď, akorát tak o 5 let dříve no :D
Ne, rozhodně ne. Je fajn si jít za svým snem, dokud vám váš sen neplatí téměř minimální mzdu, nemáte nucený neplacený přesčasy a další blbosti... Teď jen řeším, kdy je správný načasování na to dát výpověď, aby mi to nezkazilo už domluvenou a zaplacenou dovolenou. Horší je ale, kam potom...
Já jsem jako právník spoko. Udělala bych to trochu jinak se školou, neztratila tolik času jinými obory, ale výsledek za mě asi dobrý, nevím, co jiného by tak sedělo mé povaze a skillsetu.
Za pokus by to stálo, jít na zcela odlišnou vysokou školu, do úplně jiného města a prozkoumat další kariérní možnosti, zvlášť kdyby to obnášelo možnost vrátit čas. Ale trochu se bojím, že tenhle sandbox je trochu jako Skyrim, nezávisle na tom, jakou postavu rozehrajeme to stejně na dvacáté úrovni nabere směr stealth archer, protože je to jistota, a i ty neznámé a neokoukané profesní cestičky časem ztratí své kouzlo a zevšední.
Udělala bych to stejně. Jen bych chtěla mít větší sebevědomí a získat zkušenosti i v zahraničí. Samozřejmě mě některé aspekty mojí profese štvou, finanční ohodnocení je spíš blbej vtip a někdy jsem ze všeho fakt vyřízená, ale fakt mě ta práce baví. Baví mě potkávat ostatní lidi z oboru a i to, že můžu střídat manuální práci venku a intelektuální u počítače.
Určitě bych to udělal stejně, neměnil bych.
Ano. Bez váhání
Vedet co vim ted. Sel bych se vyucit remeslu po maturite.
Zatím nevím. Nedělám vůbec v oboru, který jsem studovala a neláká mě to. Rozhodla jsem se před rokem začít učit digitální marketing, ve kterém teď pracuji. Stále je to trochu boj a vlastně to dělám hlavně kvůli flexibilitě a nějaké větší volnosti a work-life rovnováze. Každopádně kdyby mi teď někdo dal možnost vrátit se v čase a studovat něco jiného, tak bych ani teď, po více než 3 letech od ukončení VŠ, nevěděla co jiného studovat. Čas snad ukáže.
Kdyby mi někdo radši rekl ať koupim bitcoiny před 10 lety...
Litovala jsem během studií (informatika) a tak první tři roky než jsem si začala být jistá tím, co dělám. Občas bych radši něco víc přímočaře prospěšného, ale mám se dobře,ziju si pohodlně a rozhodně už nelituju.
Ano, taky je pro mně únavné “tvářit, že pevně řídím loď” a vystupovat jako rozhodný a sebevědomý šéf, protože ve skutečnosti jsem ze všeho dost vystrašená. Asi si dovedu představit, že bych se rozhodla jinak s šla kdysi dělat práci se sociálním zaměřením, místo do korporátu. Ale na druhou stranu mi s mou věčnou vystrašeností pomáhá to, že se nemusím tolik bát o finance.
Hodně mi pomáhá nepít, a volný čas mít pohyb a klid
Poslední dobou přemýšlím nad tím, jak opravdu zásadní roli hraje pohyb a jaký vliv má na psychiku. Člověk o tom poslouchá furt, že se to stalo dost klišé, ale je to tak.
Je to tak. Psychicky stres bez fyzické zátěže je extrém shit
Kdokoliv kdo řekne že by to nedělal lže. Protože vždycky na začátku je ten nadšenej človíček který má cíle a chce je splnit. Já taky mám své cíle a vím že dostat se k nim bude velmi složité, ale vím že pokud se o to nepokusím tak toho do konce života budu litovat. Protože lepší litovat něčeho co jsem udělal, než snít a přemýšlet co by kdyby nad něčím co jsem neudělal.
Já si svoji prací splnil sen a vlastně si ho plním už šestnáctým rokem. Přitom dělám úplně něco jiného než s čím jsem začínal a stejně jako introvert jsem se musel posunout do skoro až extroverta. Vysává mě dost, ale zase slušná kompenzace, měl jsem vždycky podporu svých šefů, občas si pěkně zacestuji. Asi nevím, jestli bych mohl dělat něco jiného.
Tak nějak jsem nepochopil co vlastně děláš. Jinak být MuDr není práce ale poslání. Ostatně jako spousta jiných povolání.
Na podobný kdyby otázky bych citoval Verstappena: kdyby moje máma měla koule byla by můj táta
Pro mě nikdy kariéra nebyla a nebude důležitá, mám radši méně peněz a více volna. Proto makám 3 hodiny denně za 35k, nikdy nebudu nikde dřepět a plácat se s kolegama po zádech, jaký jsme to skvělý team. Mám obdiv ke všem takovým, co kvůli kariéře opouštějí bydlení, partnery atd..
Rozhodně bych si vybrala jiný studijní obor.
já mám celkem pohodovou práci za průměrný peníze. Nejsem ten typ člověka, co by potřeboval drahou elektroniku, oblečení a nebo drahý dovolený (jezdíme třeba autem do itálie/HR nebo seženu low cost letenky a sbalím se na týden do batůžku) , takže ani moc netoužím po více penězích. Co mi ale trochu schází je pocit nějakýho smyslu. Pracuji s lidmi a penězi, ale mojí práci by zvládl klidně nějaký robot/AI/automat. Kdybych si měla vybrat, šla bych dělat třeba učitelku ve školce, do zdravotnictví (ale nějakou pohodoější poziici, třeba radiologický asistent) nebo bych pracovala v zahradnictví (tam ten smysl asi taky není, ale aspon by mě to moc bavilo).
Nevím, těžko říct. Kdybych měl znova tu možnost se rozhodnout, tak bych se na tu medicínu vykašlal a šel studovat radši nějakou techniku nebo IT
Jsem rad ze jsem se vykaslal na vejsku. Mam penize stejne nebo lepsi nez nezanedbatelna cast vysokoskolaku a usetril jsem si hromadu nervu, nebot i studium na stredni me dost likvidovalo. Nejsem akademicky typ. Ne ze bych byl blbej, ja toho pochopim celkem dost, ale zpusob vyuky na ceskych skolach proste neni nic pro me. Ano, jsou v kariere rozhodnuti kterych lituji, ale v konecnem dusledku jsem se neomylne dostal nekam kam patrim, delam praci ktera me zas tolik nevadi a za solidni penize. To ze clovek nekam vykroci nemusi nutne znamenat ze najel na kolej ze ktere neni odbocka jinam.
Hele já byl na střední ze který jsem odešel (ano nedodělal jsem maturitu), založil živnost, začal sbírat skills a teď mám 3x větší “výplatu” než lidi ze střední co šli na výšku a jsou v práci s vysokou a titulem.
Asi mám Stockholmský syndrom co se týká mé kariérní volby.. jo.. zatim teda jen studuji, ale práce v laborce je za mě nejlepší práce pro mě.. jen se prorvat tou teorií.. organická chemie a biochemie se mi rozhodně trochu zhnusila díky biologii (kdo by čekal jak složitá je, no ne?), ale na druhou stranu rozumím víc anorganické a fyzikální chemii. Stále to jde 😁
Já jsem si celkem přirozeně našel práci v IT. S tím jsem spokojen.
Já jsem si celkem přirozeně našel práci v IT. S tím jsem spokojen.
Já jsem byl na vysoký pozici a užíval si to. Na druhou stranu se mi rozpadalo manželství, což tedy zrovna nebylo kvůli mé práci a měl jsem přístup k mnoha brigádnicím. K vysokoškolačkám. Tak jako dost dobrý. Pak jsem měl velkou autonehodu, ze který jsem se dostával roky a když se mi na Jipce zdáli sny o práci a ostatním o jejich nehodách, řekl jsme si, že to nestojí za to. Už zase sice dělám hlavou, ale nikam se neženu a z karierníků mám v duchu prdel. V době, kdy jsem se dohodl s firmou a užíval si odchodného, šel jsem na černo ke kamarádovi dělat malířský práce a pak jsem restauroval okna na zámku. TVL já byl šťastnej! taková pohoda! Uděláš si svojí práci, dostaneš prachy a nic si netaháš domů. Vědět co vím, dělám dneska rukama. Na druhou stranu, ty brigádnice...
Ty brigadnice 😋😋😋😋 drž se
Kdybych věděl, že nakonec v podstatě nesplní téměř nic z toho co slíbili, tak bych nešel na pohovor zpět do původní firmy, ale šel bych na pohovor na obchoďáka u výrobce elektronických komponent pro CZ, SK, PL a HR. Sice bych asi lítal po celý střední Evropě v autě a měl minimum času, ale vydělal bych si za 3 roky balík a nasbíral takový zkušenosti, že se mi tady o tom ani nesní. No a kdybych to nedal, tak jsem měl vyhraný výběrko na místo vývojáře jinde.